dojíst
[dojiːst]
(3. j. dojí, 3. mn. dojedí, rozk. dojez, čin. dojedl, trp. dojeden, podst. jm. dojedení)
sloveso dokonavé
1. (kdo dojí)
dokončit jedení • přestat jíst:
Ještě jsem nedojedla.
Nesměl se zvednout od stolu do té doby, dokud všichni nedojedli.
Už jsi dojedl?
2. (kdo dojí co {po kom})
sníst celý pokrm:
Dojedli snídani.
Dojedl polévku / bábovku.
Šel hned spát, ani nedojedl večeři.
Bylo toho tolik, že jsem to ani nemohla dojíst.
nedokonavé k 1, 2 → dojídat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dojiːst]
(3. j. dojí, 3. mn. dojedí, rozk. dojez, čin. dojedl, trp. dojeden, podst. jm. dojedení)
sloveso dokonavé
1. (kdo dojí)
dokončit jedení • přestat jíst:
Ještě jsem nedojedla.
Nesměl se zvednout od stolu do té doby, dokud všichni nedojedli.
Už jsi dojedl?
2. (kdo dojí co {po kom})
sníst celý pokrm:
Dojedli snídani.
Dojedl polévku / bábovku.
Šel hned spát, ani nedojedl večeři.
Bylo toho tolik, že jsem to ani nemohla dojíst.
nedokonavé k 1, 2 → dojídat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)